Color karos

Ergonomie

Každý z nás je zvyklý na jiný nábytkový standard, ale některé požadavky nelze podceňovat. Je to například ergonomie desky psacího stolu. Odborníci vám s největší pravděpodobností doporučí při osobní prohlídce v kamenném obchodě využít tzv. měřítka pravého úhlu. Jestliže se posadíte na židli, měl by kyčelní kloub svírat úhel s vaším tělem 90 stupňů, stejně tak stehna a lýtka vůči kolennímu kloubu a dále loketní kloub, který při posazení vymezuje polohu vašich rukou na desce stolu. Menší odchylky jsou pak individuální a ty by měl zajistit mechanismus polohovatelného křesla. Výška pracovní desky od země bývá u standardních výrobků přibližně v rozmezí od 70 do 80 cm.

Rozměry

Abyste měli přehled a zároveň dostatečné pohodlí pro práci, počítejte s délkou alespoň 160 cm a hloubkou poloviční, tedy 80 cm. Někteří lidé si nechávají na zakázku vyrobit i tzv. nástavbu, což je praktická úzká police opřená o pracovní desku, kam se může pokládat monitor od počítače. Zároveň se tím zvětší pracovní plocha a zvýší přehled.

Materiál

Výrobci volí nejrůznější možnosti počínaje dřevotřískou přes dřevěný masiv a konče kovovou konstrukcí nebo kombinací kovu, případně dřeva a skla. Design se vždy přizpůsobuje stylu a okolnímu nábytku, ovšem z praktického hlediska je ideální masivní dřevo jako komplet . Dřevo při práci nestudí jako sklo a kov, je vzhledově atraktivní, a výrobek je celkově robustní, což souvisí i s jeho velmi dlouhou životností. Povrchovou úpravu lze zvolit buď formou barevného nátěru (nejčastěji bílou) anebo v přírodním provedení.

Osvětlovací technika

Důležitým doplňkem, bez něhož se neobejdete, jsou vhodná svítidla. Především bychom měli dbát na umístění stolu v blízkosti okna, abychom si zároveň tělem a rukou nestínili. Monitor počítače by měl mít zadní podsvícení např. z LED pásků a pro psaní a tvůrčí činnost volíme lampičky se zdrojem o teplotě chromatičnosti blížící se dennímu světlu, nejlépe zhruba 5000 K.

Ruce potřebujeme ke každodenním činnostem. Téměř ke všemu, co děláme, potřebujeme a používáme ruce. Nesmíme však zapomínat ani na nohy. Ty jsou stejně tak důležité, ne-li důležitější jako ruce. Nohy nás dopravují z bodu A do bodu B, pomocí nohou se přemisťujeme. Ať už pěšky, na kole nebo dokonce i autem. Na nohou leží celá váha našeho těla. Proto bychom se o ně měli starat minimálně tak, jako se staráme o ruce. A nezapomínat na ně.

Nejlepší, co pro svoje nohy můžeme udělat je navštívit pedikúru. V nejlepším případě si najít pravidelnost. Stejně tak, jako pravidelně chodíme ke kadeřníkovi nebo na kosmetiku či na manikúru. Odborná pedikérka zbaví naše nohy odumřelé kůže, mozolů, otoků nebo dokonce kuřích ok. Ty jsou v dnešní době hojně vyskytující se nepříjemnost. Jsou způsobeny především nošením nesprávné obuvi. Zrohovatělá kůže nohou se nahromaďuje na jednom místě, nejčastěji mezi prsty nebo zespod prstů, a vytváří se tzv. kuří oka.
Na kuří oka si můžete koupit speciální náplasti nebo se je pokusit odstranit babskými radami. Nejzaručenější metoda, při níž máme záruku, že bude provedena odborně je práce profesionála. Službu, která je potřebná, a ulevuje nejen našim nohám, ale i našemu zdraví, využívá poměrně málo lidí. Lidé vzhledu nohou nepřikládají takovou důležitost. A přitom právě nohy si pedikúru a řádnou péči zaslouží.

Pokud nechcete využít zrovna službu pedikérky, alespoň se o své nohy starejte sami. Používejte pemzu a krémy, které pokožku nohou změkčí a bude poddajnější. Uvidíte, že vašim nohám uleví a vy se budete cítit lépe. Otoky či mozoly na nohou, mohou působit na některé reflexní body a způsobovat i zdravotní potíže jiného charakteru, než-li bolest nohou. Je známo, že chodidlo má několik reflexních bodů, které ovlivňují činnosti jednotlivých orgánů člověka. To, že budou vaše nohy ve špatném stavu, neopečovávané, se může odrazit i ve vašem zdraví všeobecně.

Zima je zatěžkávací zkouškou nejen pro naši duši a termoregulační systém, ale hodně ovlivňuje naše stravovací návyky. V zimě máme větší hlad, máme chuť na jídla, která nám dodají hodně energie. Tak se stává, že občas potřebujeme malou změnu, něco lehkého, zdravého. Jednoduché klíčení semen nám umožní vlastnoručně získat pochoutku plnou vitamínů a minerálů, kterou můžeme konzumovat na několik zajímavých způsobů.

Naklíčená semena jsou také zdrojem rostlinných bílkovin a enzymů a jsou velice snadno stravitelná. Pro lidi trpícími srdečními chorobami nebo cukrovkou, by tato strava měla být v jídelníčku obsažena často a pravidelně.
Ke klíčení semen můžeme použít například řeřichu, cizrnu, čočku, hořčici, vojtěšku nebo fazolky mungo. Nejsnadněji to jde ve misce na klíčení, kde se nemusíte o nic starat. Pokud misku ještě nemáte, zkuste to ve větší zavařovací sklenici. Semínka necháme důkladně nabobtnat přes noc a následující den je pořádně propláchneme, dáme do sklenice a necháme stát na nepříliš světlém místě. Semínka musí být pořád mokrá, ale ne ponořená do vody. Proti vzniku nežádoucích plísní je 2x denně propláchneme vodou, která má pokojovou teplotu. Třetí den už by měla být semínka dostatečně naklíčená. Před konzumací je znovu opláchneme.

Nápady ke konzumaci:
• Omyjte a osušte si své oblíbené salátové listy, na menší kousky je natrhejte do mísy, přidejte tenká kolečka šalotky, jemně nakrájenou pažitku a zamíchejte. Nahoru posaďte 2 uvařená křepelčí vejce a zasypte bohatou vrstvou naklíčené řeřichy. Můžete nazdobit praženými dýňovými semínky nebo loupanými slunečnicovými semínky. Zakápněte panenským olivovým olejem nebo dresinkem vyrobeným smícháním octa balsamica s hořčicí, medem, olivovým olejem, pepřem a solí.
• Konzumace naklíčených semen není žádná novinka. Někdy zkuste třeba pučálku. Jde o starý pokrm, který připravíte z hrachu. Ten namočíte a potom necháte asi 3-5 dní klíčit, proplachujete asi 3x za den čistou studenou vodou a necháváte v chladnu, aby hrách nezkvasil. Potom ho jednoduše pár minut osmažíte na tuku a necháte odkapat mastnotu. Trochu posolíte a máte chrupavou pochoutku k televizi. Pokud chcete zkusit něco jiného, můžete osmažený hrášek přidat k uvařené pohance, dochutit a ozdobit třeba kysaným zelím.

Vlastnit zahrádku je v mnoha případech docela přítěž, jelikož je nutné se o ni dobře starat. Na druhou stranu ale máte zelený plácek, který může sloužit ke konání večírků, případně k lenošení nebo relaxaci. Ať tak či onak, budete každopádně potřebovat kvalitní zastřešení, které vás v případě nouze ochrání před deštěm nebo ostrými slunečními paprsky. K tomu se nejlépe hodí pergola, klasická konstrukce, která se do zahrad, dvorků nebo parčíků dokonale hodí. Nemusíte se bát, že byste ji museli složitě vyrábět. V dnešní době si můžete klidně objednat tento druh zastřešení u specializovaného prodejce.

Nejprve musíte ale vyřešit, z jakého materiálu by pergola měla být. V tomto směru se dělí na dva typy – dřevěné a kovové. Kov nejčastěji představuje hliník, ale můžete si koupit klidně i pergolu z oceli. Není to však typické. Dřevo jako materiál rozhodně sedne do prostředí plného zeleně mnohem více než trochu neosobní kov, ale na druhou stranu je nutné se o takovou konstrukci dobře starat, jinak se začne kroutit a různě chátrat. To v praxi znamená, že byste měli dřevěnou pergolu alespoň dvakrát ročně zkontrolovat a minimálně jednou za rok natřít ochrannými nátěry.

O kovovou pergolu se po jejím postavení prakticky nemusíte starat.
Co se týče samotné montáže, můžete si k tomu sjednat firmu, případně se do toho pustit sami. Většinou tuto službu automaticky nabízí prodejce, ale počítejte s tím, že zadarmo ani za částku podobnou poštovnému to rozhodně
Ano, existují prodejci, kteří nabízejí tuto službu zdarma, ale to slovo si dejte do uvozovek, jelikož cena práce se už automaticky započítává do ceny pergoly. V případě, že se rozhodnete postavit na nohy pergolu sami, bude vhodné přizvat si k tomu alespoň jednoho kamaráda. Jedná se o prefabrikáty, takže by to nemělo být kdovíjak komplikované, ale víkend vám to zabrat může.

Má-li voda v bazénu zůstat po dlouhou dobu v dokonalém stavu, tedy být průzračně čistá a nezávadná, je třeba vynaložit nemálo úsilí a aplikovat nejeden z poznatků moderní vědy. A to z toho prostého důvodu, že tato tekutina nezůstane sama od sebe dlouhou dobu čirá. Tu do ní něco napadá z okolního prostředí a tu se v ní rozmnoží nějaké ty mikroorganismy, jež jsou sice samy o sobě pouhým okem neviditelné, ale dokážou projevy svého života také nadělat pěknou paseku.
A o něco takového není věru co stát. A proto chce-li člověk čistý bazén, musí z něj všechny tyto nečistoty průběžně odstraňovat.

K čemuž se hodí leccos. Třeba:

1. síťka na teleskopické tyči
2. filtrace
3. vysavač bazénového dna
4. bazénová chemie třeba na bázi chlóru nebo kyslíku

A v tomto výčtu rozhodně nesmíme zapomenout ani na vločkovač.
Pro ty, kdo neví, co přípravek tohoto jména obnáší, bych v první řadě rád zdůraznil, že se nejedná o nic, co by mělo spojitost se sněhem. A to už i jenom proto, že by nějaké zasněžování bazénu s nečistotou pranic neudělalo. A zrovna tak to nemá nic společného ani s vločkami ovesnými, které by v bazénu namísto pomoci nadělaly ještě větší nepořádek.

Vločkovačje prostě koncentrovaný tekutý přípravek z řad bazénové chemie, který obsahuje speciální složku, slučující samostatně neseparovatelné částice nečistot, nacházející se v takové bazénové vodě, do větších celků, které posléze dokáže bazénová filtrace snáze zachytit a odstranit.

Tato látka účinkuje velice rychle a efektivně bez ohledu na teplotu vody a jí vytvořené vločky z nečistot lze po jejich usazení odstranit klidně i bazénovým vysavačem. A zatímco tato nečistoty sráží, nemá prakticky žádné vedlejší účinky a člověk se jí tudíž vůbec nemusí bát.
A výsledek je velmi dobře viditelný, nelze ho přehlédnout.
V oné vodě, jež je díky tomuto prostředku průzračná za všech okolností.